Giancarlo Morbidelli
Giancarlo Morbidelli přišel na svět 18. října 1934 v italském Pesaru v rodině zemědělce. Jeho mládí bylo silně ovlivněno místními motocyklovými továrnami Benelli a Motobi, které v té době psaly historii jak ve vývoji, tak na závodních tratích se svými továrními závodními týmy. Jeho vůbec prvním motocyklem bylo Alpino, které si svépomocí a s omezenými prostředky upravil pro dosažení lepších výkonů.
Na radu svého otce se Giancarlo vyučil truhlářem. V okolí Pesara v té době působilo mnoho nábytkářských firem, což slibovalo jistotu práce pro kvalifikovaného řemeslníka. Již ve svých 25 letech, v roce 1959, založil vlastní firmu „Morbidelli woodworking Machines“. Ta se zaměřila na vývoj, výrobu a prodej dřevoobráběcích strojů.
Díky kombinaci strojírenských znalostí a obchodního talentu vybudoval v Pesaru během pouhých 15 let prosperující podnik s více než 350 zaměstnanci, který exportoval do více než 60 zemí. Giancarlo však disponoval nezměrnou energií a vedle úspěšného řízení firmy se naplno věnoval své celoživotní vášni: motocyklům.
První motocykl Morbidelli byl model o objemu 60 cm3. Jeho motor vycházel ze sériového motoru Benelli, avšak s upraveným válcem a hlavou. Celý stroj byl postaven na rámu Bianchi Falco Supersport. Na tomto motocyklu se Enzo Lazzarini účastnil místních závodů kadetů.
Zformoval se také první závodní tým Morbidelli, který (zleva doprava) tvořili: nový technik Sergio Grassini, mladý jezdec Franco Ringhini, samotný Giancarlo Morbidelli a jezdec Enzo Lazzarini. V roce 1968 tento tým oficiálně vstoupil do závodů jako Morbidelli tovární závodní tým.
1969
S motocyklem Morbidelli 50 ccm dosáhli Ringhini a Lazzarini významných úspěchů. Na Grand Prix Slovinska obsadili první a druhé místo a k tomu přidali titul z italského šampionátu. Právě toto první mezinárodní vítězství se stalo klíčovou motivací pro Giancarla Morbidelliho. Rozhodl se postoupit výše a vytvořit model Morbidelli 125 ccm. To odstartovalo vývoj zcela nového dvouválcového motoru s cílem účasti na mistrovství světa 1970.
1969
Toto bylo první oficiální logo, které závodní tým Morbidelli začal používat.
1970
Oficiálně vznikl tovární tým Morbidelli pro kategorii do 50 ccm. S jezdci Lazzarinim a Ringhinim dosáhl tým okamžitého úspěchu: pět umístění na stupních vítězů z osmi odjetých závodů.
Giancarlo Morbidelli se zároveň rozhodl vstoupit do kategorie 125 ccm a angažoval zkušeného Gilberta Parlottiho. Ten měl za sebou závodění se čtyřválcem Benelli 250 a v roce 1969 klíčově pomohl Kelu Carruthersovi vyhrát pro Benelli titul mistra světa. Parlotti ve svém prvním roce pro Morbidelliho získal tři vítězství (jedno v mistrovství světa, dvě v národních závodech).
V sezóně 1970 tak v mistrovství světa startoval Franco Ringhini a od Velké ceny České republiky se k němu přidal i Gilberto Parlotti (10).
1972
Rok 1972 znamenal strategickou změnu: vývoj modelů Morbidelli 50 ccm byl zastaven. Tovární tým Morbidelli se od té chvíle plně zaměřil na vývoj v kategorii 125 ccm. V ní naprosto dominoval Gilberto Parlotti, který byl se čtyřmi po sobě jdoucími vítězstvími nezastavitelný.
Bohužel, na vrcholu jeho postupu zasáhla tým Morbidelli tragédie. V době, kdy Gilberto Parlotti suverénně vedl světový šampionát, měl v roce 1972 smrtelnou nehodu na legendárním Isle of Man Tourist Trophy. Přestože byl tým Morbidelli touto ztrátou zdrcen, zůstal odhodlaný pokračovat v závodění.
1973
Toto logo nebylo vyhrazeno pouze pro tovární tým Morbidelli; aktivně ho využívaly i další závodní týmy.
1975
Sezóna 1975 byla naprosto dominantní: Paolo Pileri (41) a Pier Paolo Bianchi (51) si zajistili první a druhé místo v mistrovství světa. Statistiky týmu byly ohromující – z 16 závodů v roce 1975 (včetně mistrovství světa) dosáhl tým Morbidelli celkem 15 umístění na stupních vítězů.
Vítězný tovární tým, který vyhrál šampionát, tvořili majitel Giancarlo Morbidelli, Jorg Möller a mechanici Giancarlo Cecchini, Giancarlo Bonaventura a Franco Dionigi. Díky jejich úsilí obsadil tovární tým Morbidelli také první místo v šampionátu konstruktérů v konkurenci největších světových značek. Paolo Pileri a Pier Paolo Bianchi navíc triumfovali i v italském národním šampionátu, kde si první dvě příčky rozdělili v opačném pořadí.
Na konci roku 1975 spojili Giancarlo Morbidelli, Paolo Benelli a Innocenzo Nardi Dei své síly. Založili společnost s cílem sériově vyrábět a prodávat repliku motocyklu Morbidelli 125 – stroje mistrů světa z roku 1975 – soukromým týmům. Toto partnerství, spojující Giancarla Morbidelliho a tovární závodní tým Benelli, přijalo název MBA (zkratka pro Morbidelli Benelli Armi).
Výroba modelu MBA VR 125 byla nejprve zahájena v závodě Benelli Armi v Urbinu. Později se však přesunula do Sant Angelo in Vado v provincii Pesaro-Urbino. Toto spojení dvou velmi úspěšných továrních závodních týmů položilo základy pro další slavné úspěchy v nadcházejících letech.
1976
Sezóna 1976 potvrdila nadvládu značky. Pier Paolo Bianchi se stal mistrem světa v kategorii 125 ccm s modelem Morbidelli MBA VR125. Pro Morbidelli to znamenalo již druhý titul mistra světa v řadě. Tým Morbidelli MBA předvedl neuvěřitelnou konzistenci, když si zajistil umístění na stupních vítězů ve všech devíti závodech Grand Prix, přičemž Pier Paolo Bianchi jich sedm vyhrál. Morbidelli tak podruhé za sebou ovládla šampionát konstruktérů. Týmový úspěch podtrhl Paolo Pileri, který si v mistrovství světa zajistil celkové třetí místo.
Giancarlo Morbidelli se však nezastavil a ve svých dílnách intenzivně pracoval na konstrukci nových modelů Morbidelli 250cc a 350cc. Jeho inženýrství posouvalo hranice: motor 125 ccm vyladil na 42 koní a u 250 ccm dokázal z motoru získat výkon až 62 koní při téměř 12 000 ot/min.
Nové stroje Morbidelli 250 okamžitě začaly sbírat úspěchy. Tovární jezdci Pileri a Bianchi s nimi dosáhli celkem šesti umístění na stupních vítězů, včetně druhého místa ve Velké ceně Belgie. Výjimečný okamžik přišel 8. srpna 1976, kdy Giancarlo Morbidelli pozval mnohonásobného mistra světa Giacoma Agostiniho, aby startoval se strojem Morbidelli 250. Agostini v Misanu dojel na skvělém 2. místě.
1977
Druhý rok existence modelu Morbidelli 250 ccm začal nečekaně. Paolo Pileri, plánovaný jako jediný jezdec týmu pro mistrovství světa, se bohužel zranil při pádu a nemohl nastoupit. Na jeho vlastní doporučení oslovil Giancarlo Morbidelli jako náhradníka Maria Legu. Mario Lega však nečekaně zazářil a podal excelentní výkon. Podařilo se mu jednou zvítězit a ve většině závodů se umisťoval na předních příčkách. V sezóně 1977 se tak stal mistrem světa na stroji Morbidelli 250 a tým obsadil 3. místo v hodnocení konstruktérů.
Na konci roku 1977 se Giancarlo Morbidelli rozhodl ze společného podniku MBA vystoupit. Důvodem byl záměr Paola Benelliho začít na italském trhu prodávat malé mopedy MBA o objemu 50 cm3. Giancarlo Morbidelli byl plně vytížen řízením své prosperující firmy na dřevoobráběcí stroje i vedením závodního týmu Morbidelli a neměl zájem vstupovat do byznysu se sériovými motocykly. Zkratka MBA sice zůstala, ale její význam se změnil z Morbidelli Benelli Armi na Moto Benelli Armi.
1978
Na počátku tohoto roku odhalil Giancarlo Morbidelli své poslední závodní dílo: neuvěřitelný motor Morbidelli 500 ccm. Jednalo se o čtyřválec uspořádaný v boxu, který využíval rotační ventily a dvojitý klikový hřídel. Tento agregát dosahoval ohromujícího výkonu 130 koní při 11 500 otáčkách za minutu. Zatímco první verze motocyklu byla postavena na trubkovém rámu, brutální síla 500 ccm motoru si brzy vyžádala přechod na monokokový hliníkový rám. Ten v sobě integroval palivovou nádrž a motor byl zavěšen pod ním.
1979-1982
Nová éra nastala s příchodem jezdce z Pesara, kterým byl Graziano Rossi. Čerstvě v roli otce budoucí legendy jménem Valentino, našel obrovskou inspiraci. Na stroji Morbidelli 250 ccm dokázal vybojovat tři vítězství ve Velkých cenách a přidal další dvě umístění na stupních vítězů. S celkovým ziskem 67 bodů zakončil sezónu 1979 na zaslouženém třetím místě v mistrovství světa. Mezitím se Giancarlo Morbidelli již plně soustředil na kategorii 500 ccm, kde sestavil tým s Grazianem Rossim a Giovannim Pelletierem z Říma.
1994
Morbidelli se později vrátil ke své vášni a potěšil milovníky jedné stopy skutečným mistrovským dílem: neuvěřitelným modelem Morbidelli 850 ccm. Tento sportovně-cestovní motocykl se pyšnil nejen designem od Pininfariny, ale především unikátním motorem V8. Tento agregát dosahoval výkonu 120 koní při 11 000 otáčkách. Problémem však byla příliš vysoká cena, kvůli které byla nakonec vyrobena série čítající pouze čtyři kusy.
2020
Poté, co Giancarlo Morbidelli založil muzeum čítající přes 400 historických motocyklů, včetně největší sbírky závodních strojů, vrhl se do dalšího ambiciózního projektu. Jeho cílem byl vývoj motocyklu poháněného motorem V12. Osud mu však nedopřál čas na jeho kompletní dokončení, přestože motor byl již v závěrečné fázi vývoje. Na začátku roku 2020 Giancarlo Morbidelli ve věku 85 let zemřel. Světu zanechal legendy, neuvěřitelné příběhy a rekordy, které by vydaly na celovečerní film.
2023
Na veletrhu EICMA 2023 odhalila společnost MBP Moto své nové prototypy, inovativní elektrický koncept HYPEVISION a kompletní modelovou řadu pro rok 2024. Tato značka v současnosti aktivně rozšiřuje své prodejní zastoupení po celém světě. Pro Českou republiku a Slovenskou republiku je oficiálním zástupcem společnost NEVIMA GROUP s.r.o., která již importuje další značky z portfolia Keeway Group, konkrétně Benelli, Keeway a Ezi.
2024
Po akvizici značky skupinou Keeway Group prošla MBP přeměnou a představila se s novým znakem Morbidelli. Tento emblém čerpá hlubokou inspiraci z bohatého závodního dědictví. Černé pozadí bylo zvoleno jako symbol sofistikovanosti a elegancie, které doplňují bílé akcenty zdůrazňující rychlost a přesnost. Dominantní nápis „MORBIDELLI“ obtáčí středový kruh a slouží jako maják historického odkazu značky.
Celý emblém korunují vavřínové listy, odkazující na slávu a triumf. Jsou poctou význačné závodní minulosti značky Morbidelli a zároveň potvrzením závazku k dokonalosti. Barevná paleta zahrnuje zářivě červenou barvu jako symbol vášně a modrou barvu, která vnáší ducha značky Morbidelli do všech motocyklů, oblečení i showroomů, jež pulzují energií závodů.
